21 dní s Argentinou, vítězem MS

3.7.2019

Irena Kobyláková se přihlásila mezi dobrovolníky jako team guide. To ale ještě nevěděla, že jí bude přidělena Argentina, která o několik dní později zvedne nad hlavu pohár pro vítěze! „Chtěla jsem být součástí této velké události a shodou okolností a náhod mi byl přidělen tým Argentiny,“ říká Íra. Ta s týmem strávila dlouhých 21 dní a prošla s nimi celý turnaj až k vítězství. Co o této zkušenosti říká, se dočtete v rozhovoru.

Autor: Markéta Jindřichová

Co pozice team guide obnáší?
Team guide doprovází tým na všechny zápasy, i ty přátelské. Hlídá časy odjezdů a příjezdů, line-upy, barvy dresů na daný zápas, stará se o team na hřišti (klíče od šatny, led,…), objednává jídlo. Taky pomáhá teamu organizovat praní prádla, což se mne netýkalo, protože Argentinci jsou naučení od svých maminek a partnerek a umí si hrdě prát sami! (smích)

Argentinu sis vybrala nebo ti byla přidělena?
Shodou okolností a náhod mi byl přidělen tým Argentiny, který do Prahy přicestoval o týden dříve než ostatní týmy. Těch náhod bylo tolik, až mám dnes pocit, že jsme si byli souzeni. Byli jsme na sebe pak až neuvěřitelně synchronně napojeni.

Ty už jsi podobně působila na více akcích. Na jakých a na jaké pozici?
Na European Super Cup Men 2015 jsem se starala o Junior Black Sox z Nového Zélandu. A jinak takto působím v mé práci, ve SPORT TRAVEL, kde zařizujeme cestování a zázemí pro týmy, třeba právě na zápasy. Bývám tour leader pro team, management, sponzory, media a úzký okruh fanoušků. Nejhezčí zážitky mám z výjezdů na UEFA Evropskou ligu s FC Slovan Liberec v době, kdy jej trénoval Jindřich Trpišovský.

Jak na tebe působil celý turnaj?
Byla to velkolepá událost. Vše bylo dobře zorganizované, všichni ochotní, přátelští a nápomocní. Atmosféra skvělá jak v Praze, tak v Havlíčkově Brodě. Tam jsem se cítila možná o trochu lépe, protože přeci jen v Praze bylo hodně lidí a hluku. Jsem ráda, že se zápasy z obou míst dostaly do České televize. Summa summarum, smekám klobouk dolů České softbalové asociaci a všem, co se na MS podíleli. Osobně jsem nepopsatelně šťastná, že jsem si naše MS mohla takto prožít a užít naplno. A navíc s týmem šampionů!

Co tě na práci při MS nejvíc bavilo?
Určitě ty světové zápasy a fandění a sledování teamu při warm upu. Těžko říct co nejvíc. Bavil mne naprosto každý den, najednou jsem prožívala svůj sen naživo. Moc mne pobavilo, když jsem přinesla perník od maminky a řekla týmu, že u nás v týmu Pikes Praha tomu říkáme „pálící buchty“, a následně pak v Brodě kapitán týmu Bruno Motroni odpálil tříbodový homerun, který završil zápas s Novým Zélandem vítězstvím 6:4.

Kolik času si s týmem strávila?
Celkem to bylo 21 dní. V Praze vždy tak půl dne a při výjezdu do Havlíčkova Brodu od rána do večera.

Jak tým prožíval cestu turnajem až k vítězství?
Drželi se celou dobu na pozitivní vlně, neviděla jsem nikoho z teamu, že by se rozčiloval nebo popustil nějakou blbou náladu nebo pocit mezi ostatní. Pár trablů sice nastalo, ale nenechali se tím příliš rozhazovat. Hodně se soustředili na svůj společný cíl, s pokorou i s odhodláním, a vytvářeli si hlavně klid a pohodu.

Věděla jsi od začátku, že Argentina může vyhrát?
Měla jsem takovou chvilku po skončení tiskovky, kdy se vedoucí teamů fotili u trofeje a medailí. Hlavní kouč Julio Gamarci se díval na trofej tak zvláštním mystickým způsobem, v tu chvíli mi přišla myšlenka, že to vyhrají! Věřili v to a já jsem věřila spolu s nimi.

Jaké je loučení s týmem po skončení turnaje?
Loučení bylo pěkné, všichni unavení a neuvěřitelně šťastní. Odbavení šlo hladce, trofej byla odbavena výtahem, pak už jen společné foto, přátelská objetí a bylo to.