Michal Ficza: Bylo mi líto, že sezona končí

26.11.2015

Michal Ficza je hlavním koučem mužů a za letošní sezonu také jejich nejlepším nadhazovačem. A není se čemu divit. Softball hraje už 23 let, z toho 18 nadhazuje. Vystřídal šest různých týmů a nyní patří k Pikes. „Rozhodně nelituju, že jsem se přidal k Pikes. Po dlouhé době mi bylo líto, že sezona končí,“ říká Michal, kterého softball začal zase bavit.11101722_353352961535727_7975366947072299709_o

Autor: Markéta Bakičová

Za svoji kariéru nejvýš dosáhl na druhou ligu, což ani nikdy neplánoval. Hodně hrál také slowpitch, kde bylo největším úspěchem čtvrté místo na mistrovství Evropy. „Pak samozřejmě každá sezona, kdy se člověk nezraní a kdy to s těmi lidmi baví je fakt úspěch,“ doplňuje Michal. Jak vznikali Pikes? Jak jsme si vedli v letošní sezoně? Co Michala dokáže naštvat? To a mnohem více si přečtěte v otevřeném rozhovoru.

Michale, věřil jsi po odchodu z Mistrálu, že dokážete postavit nový tým?
Tomu jsem absolutně věřil! Byl jsem jeden z prvních, koho Pavel s Petrem oslovili po jejich vyhození z Mistrálu. Vždycky jsem byl na jejich straně a podporoval je. Řekl jsem, že jim rád pomůžu na nadhozu. Za pár dní volali, že mají devět, možná deset lidí. V tu chvíli jsem si říkal, že to je ideální pomoc pro někoho, kdo u softu chce zůstat, protože bez nadhozu by to bylo hodně těžké.

Jak dlouho trvalo vytvoření Pikes?
Myslím, že to byl leden, kdy mi Filip řekl, že mám oznámit klukům, že je vyhazujeme z týmu. Na to přišlo moje – odcházím! Do dvou dnů se budoval nový tým a do dalších 14 dnů bylo rozhodnuto, že se přihlásíme do soutěže a začal se řešit název a všechno. Takže to byl fofr.

Ale dali jste dohromady i holky…
Dali jsme dohromady i holky. Nebo teda, holky se daly dohromady samy, protože se dozvěděly, že Petr a Pavel byli vyhozeni. A když slyšely okolnosti, tak se jim nelíbil přístup Filipa a spol. Nechci to popisovat… Holky nás samy oslovily, jestli je vezmeme pod svá křídla. S tím jsme neměli sebemenší problém, ale věděli jsme, že nemáme nikoho, kdo by je trénoval. Že bude těžké k nim najít další holky, aby byly stabilním týmem. Ony říkaly, že by startovaly třeba jen na Interpohárech s námi, že by jim to nevadilo. Elen v té době byla před porodem, Miky se chystala na operaci s kolenem, Dejna laborovala s nějakým zákrokem na noze, Tamara věděla, že bude celou sezonu v Německu. Přesto jsme řekli, že ano. Znaly veškerá úskalí, že se to nemusí povést. Na to přišla vlna nových holek. Některé jenom prošly a už se neukázaly, jiné zůstaly a daly dobrý základ týmu.

Jaké byly letos ambice pro Pražskou 1. třídu?
Já myslím, že nebyly vyřčeny. Neřekli jsme si, že musíme vyhrát. Možná to byla chyba, ale ten tým se zrodil tak rychle a za pochodu, že hlavním cílem bylo ho stabilizovat. Ale všem muselo být jasné, že bychom měli hrát nahoře o postup. Třetí místo je fajn, ale herní projev a ty výsledky byly spíš zklamání. V mých očích to byla herně průměrná až podprůměrná sezona.

Nejsi spokojený s hrou tvých spoluhráčů?
Jsou tam rezervy. V mnoha případech jejich výkon na první třídu absolutně stačí. Je tam spousta rezerv – technických i strategických. Nebylo tam ani moc lidí, kteří by je to mohli naučit pořádně. Spousta hráčů hraje druhou, třetí sezonu, takže se mají ještě co učit. Prostor je tam pořád, ale to i u mě. Jsem spokojený, že chodí, že je to baví, a že do hry chtějí dát co nejvíc. Štve mě, když se na to vykašlou. Když se to snaží zahrát a nevyjde to, tak mi to nevadí.

Jak reaguješ, když ti spoluhráči špatně přečtou signály?
Dokáže mě to naštvat. Signály jsou dané v kontextu něčeho, co se má naučit a má pomoci týmu k dosažení bodů. Když to neudělá, tak může udělat víc škody.11009984_345842002286823_8180652265059758186_n

Myslíš, že to špatně přečtou, nebo to prostě nechtějí udělat?
Myslím, že do šesti umí počítat všichni. Přijde mi, že jsou někdy nesoustředění, proto to nepřečtou. Občas jsem měl pocit, že když budou dělat, že to nevědí a udělají si to po svém, tak to bude chytřejší, což se v mnoha případech vymstilo. Měl jsem z toho vnitřní škodolibou radost. (usmívá se) Pak můžeš s klidem říct: Kdybys mě poslechl, tak by to bylo tak a tak… Občas, když nevěděli, tak mě štvalo, že se nezeptali. Čas na to v té hře je.

Kapitán Kuba Švarc si myslí, že je třeba zlepšit pálku. Co je potřeba zlepšit podle tebe?
No, tak to každopádně. Na pálce jsme se trápili. Spoustu bodů bylo z chyb v obraně, takže i tam je co zlepšit, aby se koncentrovali na daný moment. Byla tam spousta strikeoutů a ve chvíli, kdy se měly hrát auty, tak se kolikrát nezahrály jasně, nebo se něco zvoralo.

Jakou máte atmosféru v týmu při hře?
Já myslím, že výbornou! Všichni se podporují. Nesetkal jsem se s tím, že by se někdo divil, proč není nasazený do zápasu nebo proč hraje tamten, když ten je lepší. Ale ono to jde ruku v ruce s tím rychlým odchodem a novým založením. To nadšení z nové věci tam je. Nikdo neprudí, nikdo neřeší nesmyslné věci. Ze hry podle mě měli radost a bavili se.

Jaký byl cíl na Interpohárech?
Ten nikdy nebyl zacílený na extra výsledek. Vždycky jsme věděli, že si můžeme zahrát dobré zápasy, nebo zápasy s týmy, které nám jsou nějak blízké, rádi je vidíme. Tam byl vždycky cíl si to hlavně užívat. To, že se letos hrálo vždycky do pátého místa a celkově to dopadlo tak jak to dopadlo, je spíš bonus navíc. Cíl to nebyl, prostě to vyplynulo z toho, jak se to vyvíjelo. A holky nám hrozně pomohly. Když nás podporovaly, tak se nám dařilo.

Co pro vás znamená ta výhra?
To neumím říct za tým, co pro nás znamená… Minimálně závazek do další sezony, protože asi spousta týmů bude vnímat, že asi něco umíme, když jsme Interpohár vyhráli. Takže se budou chtít předvést už jenom z principu. Ale myslím si, že mnoho lidí to vnímá i jako satisfakci za to, co se stalo. Neřekl bych, že se to vydřelo extrémně dobrou hrou, ale zafungovalo tam mnoho faktorů. Byla tam řada těžkých zápasů, které se vyhrály. Byly tam i zápasy, které se musely vyhrát, což je kolikrát těžší než vyhrát zápas s těžkým soupeřem. Hlavně tam byli nasazováni vždycky i nováčci, nebylo to pořád o jedné sestavě. Nějakou vypovídající hodnotu to má. Pro mě to je větší úspěch než v té první třídě, protože si myslím, že tady jsme se předvedli o něco líp.

Jaký je rozdíl, když na Interpohár jedou i holky?
Žádný, protože s vámi jezdíme rádi. Doufám, že vy s námi také. Je to fakt milé. Je fajn, když tam jste s námi, že se na vás můžeme podívat, můžeme vám fandit. Myslím, že je to výborný, že se ten tým stmeluje, víc se poznává. Kdybyste nejely na Interpohár, tak vás většina kluků pořádně ani nezná, protože vy jste byly na třetí lize, kam my jsme bohužel moc nechodili. Není to nic speciálního, je to radost, že tým funguje jako celek a jede někam jako celek, což (jak už někdo od nás říkal) je vlastně celkem unikátní a v mnoha týmech to nefunguje, aby se kluci a holky nějak podpořili nebo byli ochotní vůbec spolu někam jet.11248153_353352988202391_7420516172242143247_n

Co si myslíš o holčičí hře?
Já jsem vás celou sezonu neviděl hrát ve třetí lize. Teda jednou zápas na Krči. To jste prohrály zápas 1:0 s Budějovicemi. Potom, co paní dostala metu zdarma a dotlačily jí domů, což jsem komentoval, že je dost strašný, že jste se proti nadhazovačce vůbec neprosadily. Ale vážně. Máte tam spoustu holek, které jsou zkušené, hrají to léta, mají něco nahráno. Na druhou stranu tam byl velký podíl nováčků nebo ne tolik zkušených hráček, což se projevit musí. Myslím si, že nováčci vůbec extrémně nezaostávali. V průměru té soutěže si myslím, že nezaostávali vůbec. Podle toho, co jsem slyšel, a když jsem vás viděl na Interpohárech. Třetí ligy už jsem viděl hrát, takže už v zimě mi bylo jasný, že tam nebudete úplně za trotly. Už tehdy jsem věděl, že máte šanci se tam prosazovat. Hrály jste zhruba uprostřed, což jen dokazuje to, co jsem si myslel. Myslím si, že budete ještě výrazně silnější, že tam máte potenciál hrát hezký ženský softball.

V létě jsi začal trénovat zájemce nadhoz. Co si od toho slibuješ?
U kluků je to jasné. Aby za mnou nezůstala extrémní mezera a byl tam někdo, kdo bude moct házet. Věk nezastavíš. Není to o tom, že bych nechtěl za dva roky hrát, ale můžu si blbě stoupnout na metě a už to může znamenat i konec na nadhozu. U holek je to vždycky, že se jednoho dne probudí a řekne nám – jsem těhotná a mám rok pauzu. A je škoda, aby na tom tým ztroskotal. Rok bez náhradního nadhazovače by mohl znamenat rozpad týmu. Jitka je momentálně ve fázi, že by měla házet to nejtěžší. Na druhou stranu, když bude odpočatá, tak její výkon bude zase někde jinde, než když musí odehrát celý turnaj a potom ještě zabojovat v těch nejdůležitějších utkáních.

Baví tě pořád nadhazování?
Musím říct, že mě to baví, byť furt remcám. Občas mě štve, když jedeme na turnaj a lidi tam pijí, jak pijí. Když jsem tam jediný nadhazovač, tak ta zodpovědnost k týmu je větší. Je rozdíl jít si s kocovinou stoupnout na první metu nebo na prkno. Tam ten pohyb musí být.

Ukazují ti catcherové, co máš házet?
Jo, rádi. Občas nechápu, proč jim přilítne něco jiného. (smích)

Jaké jsou ambice do další sezony?
Myslím si, že bychom si měli dát cíl bojovat o postup. Rozhodnout se, jestli budeme chtít do přeboru, by se mělo až ve chvíli, kdy budeme první. Odehrajeme baráž a pak si řekneme chceme/nechceme. Ale ten cíl by měl být jasně daný – hrát na vítězství v první třídě. Nemyslím si, že by ten cíl měl být menší.  V Interpoháru jsme si ten závazek dali sami, ale myslím si, že by se to nemělo extrémně hrotit. Myslím, že by se to mělo nést ve stejném duchu jako letos.