Ostrava podruhé … naštěstí letos již naposledy

26.6.2016

Naše holky vyrazily již podruhé do Ostravy na turnaj 3. ligy. Dlouhá cesta vlakem je naštěstí letos čekala naposledy. Další turnaje již budou blíž. Dana Dejna Hrabáková se rozepsala o tom, jaká byla cesta vlakem, jak oslavili narozeniny Miky (Dany Taussigové), jak se snažili opít soupeřky, ale hlavně jak se jim dařilo v zápasech.

Autor: Dana Hrabáková

Ova2

Tak jsme zase vyrazili po dvou měsících s plným elánem dobýt Ostravu. Navíc s námi jela na turnaj nová posila Lucka, která se po letech rozhodla, že jí softball nesmírně chybí, a k naší radosti si pro svůj návrat vybrala náš tým. Pikantností samozřejmě je, že prvním turnajem pro ni byla právě Ostrava, kde za Arrows původně hrála. Nesmím zapomenout ani na “hostujícího“ kouče u našeho týmu – Míšu, který se odvážil s námi vyrazit skoro přes celou republiku.

Hned zpočátku naší výpravy přišlo pro některé jedno velké zděšení. Zakoupené sushi ve vlaku nedosahovalo očekávané kvality, nebojím se dokonce říci, že bylo přímo hnusné. Jak nám bylo stevardkou ve vagónu vysvětleno, na sushi je potřeba se alespoň 20 minut koukat a až pak začít samotnou konzumaci… Jak logické :-). Jen nedává smysl, proč Míša měl stejně hnusné sushi jako my, co jsme se do něj pustili hned, když on před sushi pořádal ještě dřívější chody :-). Proto řada z nás byla nucena dohánět dobrý pocit z jídla alespoň tvarohovým koláčem s kakaovou drobenkou a podobně. Ale konec povídání o jídle. Kvůli jídlu jsme do Ostravy nejeli.

V sobotu ráno jsme zahájili první zápas s nejsilnějším možným soupeřem v naší skupině, a to domácí Ostravou. Na zápas byla postavená sestava, která se pokoušela rozjetý tým z předchozích turnajů překvapit. Na prkno se na začátek postavila Miky (Dana Taussigová) a společně s Marťou (Martinou Marešovou) na catcheru podávaly velmi dobré výkony. Dlouho to vypadalo hodně zajímavě. Nakonec se ale na celkovém výsledku projevilo, že soupeřky přisypávaly body po málu – leč pravidelně – a my jsme se dostávaly pouze k obsazování met. No nic, výsledkově jsme s nimi odehrály druhý nejlepší zápas na turnaji. Takže první zápas pro náš tým určitě nevyzněl nijak špatně.

Druhý zápas se Spectrem se pro nás jevil jako stěžejní, proto se na prkno postavila Jitka. Na catcherovi to zkusila po svém zranění z Interpoháru Kač (Katka Mrázová). A ačkoliv zraněná noha stále nevypadala jako před srážkou s pořádným chlapem, zahrála velmi dobře, možná by se slušelo napsat jako normálně :-). Jen běžecky to u Kač nebylo ještě ono, a tak jsme pravidelně využívali možnost střídání catchera na metách při 2 autech. Někdy to ale nevycházelo, a tak pro body často dobíhala Kač, snad promine – jako “raněná laň“. Tento zápas byl pro nás výborný na pálce, čemuž odpovídalo finálních 12 doběhů. Nakonec nadhozy Týny většina z nás velmi dobře zná – rovné rychlé a většinou nezáludné. Kdyby se nám dařilo na pálce stejně v každém zápase jako se Spectrem, věřím, že bychom na tom byly výsledkově mnohem lépe. Další pozitivní zprávou z tohoto zápasu byl fakt, že se nám podařilo otočit nepříznivé skóre a postupně si vytvářet výsledkový polštář, který jsme s přehledem udržovali do konce zápasu.

Proto jsme s optimismem očekávali poslední sobotní zápas – zápas s Blanskem, s nímž jsme letos neprohráli a nechtěli jsme s ním prohrát ani tentokrát. Na prkno se postavila nejprve Miky a na catchera opět Kač. Bohužel začátek zápasu nám tradičně utekl :-). Velmi rychle jsme prohrávali o pět bodů, ale po dobrém výkonu se Spectrem jsme se nenechali rozhodit a výsledkově jsme Blansko dotáhli. Obdobný vývoj se nám povedl ještě jednou, kdy jsme dokonce výsledek otočili na naši stranu. V průběhu hry došlo ještě na taktickou rošádu na prkně, a tak začala házet kupodivu Jitka Zdvíhalová :-). Postupně se ukázalo, že pro soupeře až moc hezky, a tak se na prkno vrátila zase Miky. Bohužel ke konci zápasu se v poli nezahrálo několik autů v jedné směně po sobě, které se zahrát měly. A v posledních nástupech na pálce se nám již nepodařilo po třetí zápas otočit v náš prospěch. Jak se říká, každý den (rozuměj zápas) není posvícení. A rozhodně existují horší věci než prohra s Blanskem. Museli jsme tedy strávit nepříjemnou prohru, jelikož pokaždé nelze uniknout hrobníkovi z lopaty, jako se nám to povedlo naposledy v Blansku.

V sobotu večer jsme vyrazili na výbornou večeři. Poté jsme stihli pogratulovat Miky k jejím sobotním narozeninám a šli jsme spát. Tedy cestou na koleje jsme se stavili ještě ve studentském baru “U Vrtule“, kde sobotní večer trávil i tým Spectra, se kterým jsme se měli v neděli v poledne potkat znovu na hřišti v boji o celkové páté místo. Několik dobrovolnic a dobrovolník (všimněte si, že schválně nejmenuji…) se pustili do marného boje unavit Viky Tomanovou alkoholem, ale jak se v neděli ukázalo, Viky je nezmar a unavit se nedá :-).

Proto nám nezbylo nic jiného, než se spolehnout na naše herní dovednosti a porazit Spectrum čestně na hřišti. Ukázalo se, že i když se Viky snažila hodně a většina našich odpalů skončila u ní v rukavici, nestačilo to. Naštěstí v neděli platilo, že jeden, i když super výkon nemůže stačit na opět dobře hrající mužstvo jak v obraně, tak v útoku. Za zmínku určitě stojí dva chycené odpaly Viky u plotu Írou Kobylákovou, které pomohly zabránit útočným snahám Spectra. V útoku se zase v tomto zápase dařilo kromě stabilních ranařek (Miky a Jíťa) i Martině, která měla několik velmi rázných odpalů do zadního pole. I ostatní hráčky samozřejmě přispěly velkou měrou k celkovým 11 dosaženým bodům, a to hlavně kázní na pálce, kdy jsme se snažily důsledně nepomáhat Nikole na nadhozu Spectra. Samozřejmě chápu, že odpálit chce každá z nás pro tým, pro svůj vlastní dobrý pocit. Disciplína na pálce je však někdy pro celkový výsledek důležitější, efektivnější než snaha za každou cenu švihat po všem, co k pálkaři přiletí, nedej bože se připlazí po zemi.

Zápasy se Spectrem jsou myslím pro většinu z nás velmi příjemné a zábavné. Ačkoliv jsme po přestupu ze Spectra před pár lety očekávali pověstnou nevraživost ze strany holek Spectra, nic takového se nikdy nedělo a neděje. Zápasy probíhají ve velmi kamarádském duchu, což zřejmě vyplývá z naší vzájemné znalosti. Je fajn, když i ve vypjaté atmosféře vyrovnaného zápasu se člověk na metách zasměje. Doopravdy mám naše společné zápasy ráda. Doufám, že časem toto nastane i s týmem Blanska…

Tzn., obhájili jsme páté místo z posledního turnaje v Blansku a do příště máme prostor na zlepšení, jelikož jsme si v našich zápasech dokázali, že hrát umíme nakonec i zatím se suverénní Ostravou. Přes léto zatrénujeme na společném soustředění, a to by bylo, aby nebylo :-).

Pikes Arrows Ostrava 1:13
Spectrum Praha Pikes 5:12
Pikes Blansko 10:17
Pikes Spectrum 11:7