Štičky před létem stále na stříbrné vlně

17.6.2019

Druhý červnový víkend čekal Štičky poslední turnaj před prázdninovou přestávkou. Po stříbrném víkendu v Neratovicích jsme si věřily a šly jsme do zápasů s velkým odhodláním a nasazením. To se nejvíce projevilo v nedělním nervy drásajícím finálovém zápase. A jaká k němu vedla cesta?

Autor: Lucie Doležilová

Naším prvním soupeřem na cestě do zmíněného finále bylo v sobotu ráno domácí Tempo. Zápas začala krásně házet Maruška, do čtvrté směny jsme držely krok, ale našich chyb v poli využily soupeřky, kterým se podařilo dát nám několik bodů, které jsme jim už nezvládly vrátit. Poslední dvě směny ještě doházela Eliška, ale ani změna nadhozu nám nepomohla, a tak jsme začaly víkendový turnaj prohrou 5:11.

Po zápase jsme si od trenéra vyslechly rozbor chyb a dostaly jsme několik rad do dalších zápasů. Mimo jiné nám bylo doporučeno, abychom se pořádně nasvačily, což jsme bez větších problémů splnily, a tak to v následujícím zápase hned vypadalo jinak.

Druhým sobotním soupeřem byly brněnské Dračice. Zápas jsme měly pod kontrolou hned od začátku – v první směně jsme nasázely pět bodů. S každou další směnou přibývaly i body na našem kontě, což jsme potřebovaly, protože dostatečný počet bodů nám mohl zajistit první místo ve skupině a šanci zahrát si finále. Konečný výsledek 12:2 k tomu opravdu (o bod) stačil. Vyhrály jsme skupinu a měly tak zbytek soboty volný.

Neděle přinesla opět tropy, čímž jsme se nenechaly odradit a odhodlaně jsme se postavily holkám z Kunovic. Na prkno se postavila Johanka a jak už to tak bývá, nedala soupeřkám mnoho šancí se na pálce projevit. Obdržely jsme jen dva body. Nám naopak nadhoz soupeřek docela vyhovoval, rozpálily jsme je a nasázely bodů devět. Z vítězství nad Kunovicemi jsme měly opravdu radost, ale ještě větší radost jsme měly z postupu do finále, ve kterém jsme se měly setkat s mladým týmem bratislavského Apolla.

Finálový zápas se už nehrál na čas, ale na směny a kdo si myslel, že budeme mít za hodinu a půl hotovo, pěkně se zmýlil. Slovenky začaly zápas neuvěřitelnými odpaly přes střed do zadního pole, padl i jeden běžecký homerun. My jsme však jejich útok nenechaly bez odezvy a brzy jsme vyrovnaly. Jak my, tak Apollo jsme se vyrovnaného skóre 6:6 držely zuby nehty až do nekonečné sedmé směny, a tak se šlo do tie-breaku. I když bylo v prvním tie-breaku několik hezkých odpalů, nepřinesl žádné body. Druhý tie-break už body přinesl, bohužel si je připsaly soupeřky. Po téměř tří hodinovém, neskutečně napínavém zápase jsme tak prohrály 8:10 a skončily opět stříbrné. Byl to ale skvělý, vyrovnaný zápas plný krásných akcí, výborných Johančiných nadhozů, vypjatých situací a skvělé podpory publika (našim chlapcům tímto děkujeme!). Jak jsme se shodly, jen tak na něj nezapomene.

Štičky teď budou přes léto trochu odpočívat a ladit formu na letním soustředění v Chomutově, aby v podzimní části ukázaly zač je toho ploutev!