Vedoucí Jára o “béčku“: Vyhráli jsme, co jsme měli

26.11.2017

S naším „béčkem“ to dlouho nevypadalo, že jim skončí sezóna. Ještě v listopadu domlouvali poslední zápas, který se ale nakonec nekonal a kluci mohli vybalit tašky. V Pražské 2. třídě nakonec obhájili třetí místo. „Prioritou pro nás bylo začlenit do týmu poměrně značné množství nováčků. Navíc nám ještě nějací přibyli během sezóny,“ dodává Jaromír Pešout, vedoucí družstva. Koho všichni poslouchají a jak může zápas skončit s víc než 70 doběhy? To vše vysvětlil Jára v obsáhlém rozhovoru.

Autor: Markéta Bakičová

Letos bylo v lize hodně nových týmů, často ale soupeři zápasy odkládali, některé se dokonce nedohrály. Co si myslíš o tomto přístupu?

Nové týmy v soutěži vítám. Je dobře, že se po letech soutěž zase plní. Nakonec jsme nedohráli jen úplně poslední zápas s Podolím. Zápas byl soupeřem odložený večer před utkáním a nový termín jsme (vzhledem k počasí a konci sezóny) nenašli. Škoda. Pro nás je Podolí atraktivní soupeř.

Jak je to s domluvou a počtem hráčů u vás?

Hráčů je hodně! Těch kmenových, co přijdou prakticky na každý zápas nebo trénink, už ale tolik není. Nakonec jsme se s přehledem sešli na každý zápas, někdy nás bylo i moc. Pak je obtížné vymyslet střídání tak, aby si každý zahrál, a aby výměna prakticky půlky týmu neovlivnila negativně zápas. Asi jediný problém jsme měli zřejmě se Sedlčany. Hrát o víkendu dvojzápas mimo Prahu je nezvyk a organizačně docela komplikace. Nám se to nakonec podařilo odehrát až ke konci sezóny a to s dopomocí ženského týmu i “áčka“.

Jak bys hodnotil kvalitu zápasů?

Kolísavá – což bylo dané velmi rozdílnou úrovní soupeřů, různými sestavami kádru i zmiňovaným střídáním. Nakonec jsme ale vyhráli, co jsme měli. Občas jsme si ke konci mohli dovolit i experimenty v sestavě nebo na nadhozu. Nálož jsme dostali jen od PV a jednou od Radotína. S Radotínem jsme mohli hrát lépe. Obecně kvalita odpovídá nejnižší pražské soutěži. Nadhazovač není tolik rozhodující, hodně se pálí, hodně se ale i chybuje. Zápasů odehraných výborně v obraně moc nebylo. Nízká úroveň je ale vhodná pro nováčky, každý mohl po pár trénincích nastoupit a zahrát si.

Co si myslíš o výsledcích typu 41:31?

To je jeden ze zmiňovaných „experimentů“. Měli jsme pohodlné vedení a tak šel poprvé na prkno kapitán Pepa Klokan. Padlo hodně met zdarma, víceméně podle očekávání. Méně očekávané byly chyby v obraně, když už soupeř odpálil. Pořád jsme ale pálili a tak se mohlo pokračovat směnu po směně. Snad to nevyzní negativně vůči soupeři, ale mohli jsme skončit dříve rozdílem. Ale bylo hezky a tak jsme si těch tři a půl hodiny snad všichni pěkně zahráli. Ani rozhodčí neprotestoval.

Myslíš, že se dokážete poučit z vlastních chyb a v dalších zápasech je už neopakujete?

Rád bych řekl, že ano, ale hned mě napadne pár příkladů proti. Ale nejde o vážné problémy, které by se s námi táhly přes celou sezónu.

Poslouchají kluci rady kouče?

Občas nám na pozici kouče pomohl Michal Ficza a bylo to znát. Jeho rady a zhodnocení zápasů jsou zkrátka jinde. Jeho posloucháme asi všichni.

Na co se musíte podle tebe zaměřit?

Vzhledem k tomu, že v klubu uvažujeme o založení “céčka“, byla by na místě stabilizace “béčka“. To znamená, že hráčů v jádru by bylo méně, ale očekávalo by se od nich výrazně větší nasazení než letos. To je odehrát prakticky všechny zápasy a samozřejmě chodit na tréninky.

Všichni vaši nadhazovači hází nanejvýš dvě sezóny. Jak hodnotíš jejich výkony?

Luboš Kašpárek i Jindřich Dudek hází v dané soutěži rozhodně nadprůměrně. Občas jsme bohužel jejich výkony shazovali chybami v obraně nebo slabší pálkou, ale to k softballu patří. Na podobné úrovni je i Matouš Novák. Takoví nadhazovači stačí na obsazení předních příček soutěže. Pepa Klokan s Pavlem Hrdinou pak letos absolvovali první ostré starty, když nastupovali do příznivě nebo naopak velmi nepříznivě rozehraných zápasů. U těchto dvou nepochybuji o jejich nasazení v nadcházející zimní přípravě a předpokládám, že příští rok budou mít více prostoru.

V podstatě všichni hráči béčka začali hrát teprve nedávno. Je na nich vidět zlepšení po každém tréninku či zápase?

Paradoxně výhodu v tomto mají úplní nováčci, od kterých nejsou taková očekávání a tak každý solidní zákrok v obraně nebo odpal překvapí a potěší. Naopak od hráčů, kteří hrají třeba teprve druhou sezónu, se očekává, že „už to budou umět“, přitom rok není zase tolik. Účast hráčů “béčka“ na trénincích mě ale těšila a máme pár hráčů, co jsou do softballu opravdu zapálení. To je dobrý příslib do budoucna.

Jaký je cíl na příští rok?

Pokud se nám podaří složit plánovaný C-tým, tak bychom se rozhodně měli pokusit o postup do První třídy. Pikes by tak měli obsazené všechny tři pražské mužské soutěže. Pokud by to nevyšlo, můžeme hrát jako letos a pokusit se více potrápit soupeře, se kterými jsme letos nevyhráli. Mě to bavilo.