Z Trnavy vezeme 4. místo a první zahraniční zkušenosti

17.8.2015

Když jsme letos pořádali pražský Interpohár, aktivně jsme oslovovali kromě všech možných českých také zahraniční celky. Zpoza hranic ale nakonec nikdo nepřijel. Když pak v létě přišla na náš e-mail pozvánka z Trnavy, nemohli jsme říct ne. 400 kilometrů tam a zpět vlakem za to stálo, i když jsme nakonec nevyhráli. Příští rok se na nás můžete těšit znovu, bratia.

Trnava Mixed Summer Fastpitch Classic je de facto neoficiální mistrovství Slovenska v mix fastpitchi. Letos se ho zúčastnily všechny tři (ano, tři – víc jich u našich východních sousedů není) mužské softballové týmy, které pak doplní dvě až tři děvčata, z nichž má velká část za sebou starty za slovenskou reprezentaci. Když odhlédneme od specifik mixovaného softballu, v Trnavě se hrál softball na úrovni těch lídrů letošního Interpoháru.

10členná sestava, která na Slovensko odcestovala, se sestávala z šesti mužů a čtyř žen. Kromě členů Pikes jsme na soupisce měli také bratry Kalinovy ze Sezimova Ústí a Petra „Oskara“ Engela, bývalého spoluhráče Michala Ficzy z Chomutova, který letos hraje za Mistrál. Všichni tři patří mezi zkušené hráče s extraligovými zkušenostmi a rádi bychom jim ještě jednou poděkovali, že s námi trnavskou štaci absolvovali.

Jak se dostat do Trnavy? Ze všech dostupných variant jsme nakonec vybrali vlak, a to zejména s ohledem na pohodlí a možnost cestovat pohromadě. České Dráhy se sice vyznamenaly a zpozdily náš spoj o zhruba dvě hodiny. My jsme ale nikam nespěchali, takže nám relativně pozdní příjezd na trnavské vysokoškolské koleje nevadil. Cesta byla zábavná, celá výprava se v podstatě vešla do jediného kupé, a tak jsme zažili jednu velkou vlakovou párty.

Dvě remízy

qqqqV sobotu jsme se mohli klidně prospat, rozpis k nám byl poměrně vstřícný. První zápas s Crows Košice měl začít v 12:20, ve skutečnosti jsme museli čekat ještě o něco déle vzhledem k místním, kteří některé aspekty pořadatelské práce brali možná až moc „na pohodu“.  Samotný zápas už taková pohodička nebyl – byla to napínavá bitva, z níž jsme vyválčili remízu 3:3. Trochu nás mrzelo, že jsme nevyhráli, ale měli jsme před sebou ještě čtyři další utkání, v nichž jsme měli dobrou šanci vše napravit.

Po jednozápasové pauze nás čekala domácí Trnava, která měla v lineupu několik kvalitních hráčů doplněných o opravdu šikovná děvčata. My jsme měli navrch v obraně, kde se dlouho činil Josef Kalina na nadhozu. Štiky si sice vytvořily náskok, v závěru zápasu o něj ale přišly. Pepu Kalinu na nadhozu vystřídal Michal Ficza, ale ani on zejména kvůli zbytečným chybám v poli nemohl zabránit drtivému tlaku Trnavy. Výsledkem byla divoká remíza 9:9, z níž měli radost naši soupeři.

Večerní program v Trnavě stál za to. Mrzuté bylo, že nikde netočili slovenské pivo a nevařili halušky, takže jsme pili Staropramen a jedli slovenský hermelín „encián“ s hranolky. Horké počasí nám umožnilo strávit celý večer venku na zahrádkách a prohlédnout si trnavské historické centrum, které rozhodně stojí za to navštívit. Večerní party v Trnavě měla svoje kouzlo a přinesla mnoho zážitků, o těch si ale musíte nechat vyprávět.

Ženeva nás připravila o medaile

ddd

Z herního hlediska byla náročnější neděle, kdy nás čekaly hned tři zápasy. Ten ranní s Pezinokem byl ještě pohodička. Proti nepřesnému mladému nadhazovačovi jsme hodně obsazovali mety a jistý výkon Michala Ficza nepovolil komplikace v defenzivě. Abychom ušetřili síly na rozhodující zápasy o medaile, snažili jsme se dosáhnout rozdílu 15:0 po třetí směně, což se povedlo.  Pro postup do finále zbývalo porazit Die Hards Ženeva, mezinárodní tým vedený dobře známou postavou pražského softballu Tomášem Mikšovským.

Ten se taky postavil na prkno, my proti němu nasadili Pepu Kalinu. Kvalitní pálkaři soupeře náš nadhoz bez problémů kontaktovali a brzy se ujali jasného vedení. My museli stahovat neustále se zvyšující manko, které rostlo i na úkor errorů ve vnitřním poli. Přestože se v polovině zápasu vrátil na prkno Michal Fizca, první prohru už nešlo odvrátit. A to ne kvůli bodům, které jsme inkasovali, ale spíš kvůli těm, které jsme nedokázali dát. Čert vem všechny pokažené zákroky v poli, když nedokážeme doběhnout pro víc než jeden bod, děravé rukavice nás opravdu nemusí mrzet.

Místo finále nás tedy čekal souboj jen o třetí místo, a to opět s Ženevou. Tatíci posílení o několik místních borců si na nás věřili natolik, že proti nám postavili 72letého nadhazovače, suverénně nejstaršího softballistu široko daleko. Děda na svůj věk házel excelentně, na víc než průměr pražské 1. třídy by to ale ani náhodou nestačilo. Hitů z naší strany bylo o něco víc, i tentokrát jsme ale dostávali dardy. Ačkoli jsme se snažili na poslední chvíli vzchopit a s výsledkem něco udělat, hecování v dugoutu nám nepomohlo.

Pikes, kteří si jeli do Trnavy pro zlato, tak nakonec skončili se smutnou, bramborovou medailí. Zlaté ambice přitom nebyly nereálné – s oběma nedělními finalisty jsme v sobotu uhráli remízu! Tomáš Mikšovký a jeho parta byli ovšem nad naše síly. Ve všech zápasech jsme ale předvedli solidní mix fastpitch, a pokud nás Trnavští pozvou příští rok, zase přijedeme a tentokrát přivezeme opravdový úspěch.

Děkujeme ještě jednou všem hráčům, kteří se nebáli vyjet za softballovou zkušeností do zahraničí. Pikes za sebou mají úplně první zahraniční turnaj v historii a věříme, že příští rok opět někam vyjedeme. I když se výsledkově nedařilo, bylo vedro a vlak měl zpoždění, byla to jedna velká slovenská jízda.