Druhý zápas holek v Pražském přeboru je za námi a my se opět radujeme z vítězství. Zápas byl jeden velký vstup do neznáma. Jednak proto, že se hrálo na hřišti v Hostivaři, které před sezónou prošlo obrovskou rekonstrukcí, a my nevěděly, jak hřiště nyní vypadá. Za druhé proto, že proti Canaries jsme ještě nikdy žádný ostrý zápas nehrály.

Autor: Markéta Jindřichová

Svá očekávání popisuje Dana Miky Taussigová: „S „Kanárky“ jsme odehrály několik přáteláků. Čekaly jsme vyrovnaný zápas a příjemnou atmosféru. Složení týmu se ale hodně obměnilo. Zápas vyrovnaný byl, ale k příjemné atmosféře měl hodně daleko,“ říká koučka, která byla hned dvakrát trefená nadhozem. Zápas jsme měly ale od začátku pod kontrolou a pomalu jsme přidávaly body. Soupeřkám jsme naopak žádnou velkou akci nedovolily a držely je bez bodu. Není tajemstvím, že v přeboru zkoušíme stavět hráčky na posty, kde běžně tolik nehrají. To komentuje i Miky: „Myslím, že ty, co jsme postavily na posty, na kterých běžně nehrají, se s tím popraly statečně. Třeba pro 3. ligu objevíme skryté talenty,“ zamýšlí se Miky. Nezapomíná ale ani pochválit nové holky, kterých máme letos mraky: „Nové holky jsou neuvěřitelné, na nováčky hrají skvěle! Myslím, že do týmu pěkně zapadly.“

V polovině zápasu jsme jako vždy střídaly značnou část týmu, protože se nás na zápasy nyní schází kolem 14 hráček. Vystřídaly jsme také nadhoz a místo Elišky Bártíkové šla házet Miky. Ta se potřebovala chvíli srovnat a dala tak protihráčkám šanci dotlačit body. Najednou nás začaly soupeřky nebezpečně dotahovat. My jsme se ale nevzdaly a podařilo se nám v poslední směně zastavit soupeřky právě ve chvíli, kdy naše skóre vyrovnaly. V dohrávce zápasu jsme nezaváhaly a pro poslední potřebný bod jsme si v pohodě doběhly. Zapsaly jsme výsledek 8:7 a připsaly tak druhou výhru!

Jak to s námi vidí Miky dál? „Já myslím, že je potřeba hodně hrát, aby nováčci nabrali zkušenosti. Určitě je skvělé, že jsme se rozhodly přihlásit do přeboru. Máme zatím dvě výhry, a to jsme ještě nevytáhly naše eso z rukávu v podobě Johanky na nadhozu. Očekávám, že zápas s Kladnem bude opět vyrovnaný a doufám, že s vítězným koncem pro nás,“ hodnotí Miky a ještě nezapomíná dodat: „Chtěla bych poděkovat klukům, kteří zápas skvěle odpískali, i těm, co nám fandili. A taky našemu dvornímu fotografovi Carlosovi za opět skvělé fotky!“

My se samozřejmě nezapomněly zeptat na dojmy ani nováčka. Rozsah otázek byl ale širší, a tak vznikl celý samostatný rozhovor, který si můžete přečíst níže. Myslíme, že opravdu za přečtení stojí. Tentokrát nám odpovídala Petra Baumruková.

Petro, máš za sebou dva zápasy. Jak tě to zatím baví?
Baví mě to hodně. Oba zápasy vnímám celkem dost odlišně. První takřka výhradně emočně, nebyla to jenom moje historická premiéra, ale celkově holek z Pikes v PPŽ. Ze hry jako takové se mi toho, popravdě, moc nevybavuje. Naopak v druhém zápase jsem už byla i hlavou a dost se toho naučila. I když v mém případě se zcela osvědčilo rčení „Chybami se člověk učí“. Už třeba vím, že zadní pole nezabíhá jenom za holky ve vnitřním, ale pomáhá si i navzájem. Nebo jaký je signál pro ulejvku.

Jak vnímáš týmovou atmosféru na zápasech?
Bez ohledu na vývoj zápasu byla zatím vždycky pozitivní, dost často hýříme vtipem. Hodně mě potěšila situace, kdy naše pálkařka byla out kvůli jednoduchému luftu do vnitřního pole. Holčině vedle mě v dugoutu ujelo něco ve smyslu „Né, takovýhle odpaly nesmíme dávat,“ ale jakmile přišla pálkařka mezi nás, tak si s ní plácla a podpořila ji, protože věděla, že se to prostě stát může a pálkařce rozhodně ke klidu nepomůžou výčitky.

Jak se chovají zkušenější hráčky k nováčkům?
Jako k sobě rovným. Bez ohledu na soupeře jsme všichni nováčci vždycky na soupisce alespoň polovinu zápasu. A když tu druhou polovinu zrovna nehrajeme, tak nám zkušený holky v dugoutu trpělivě odpovídají na sebehloupější dotazy.

Jak hodnotíš svůj dosavadní výkon?
Přestože bych si za zápas proti Canaries nejradši nafackovala, tak z něho mám celkově mnohem lepší pocit, co se týče orientace ve hře. Už jsem si dokázala v hlavě promítnout varianty, co všechno se může zrovna stát. Dokonce už jsem chápala i zkratkovité pokřiky kečra na začátku rozehry.

Proti Canaries jsi skoro chytla luft v zadním poli, kterým jsi mohla vyhrát zápas. Proč to nevyšlo?
Tak teď si budu protiřečit ohledně své lepší orientace ve hře. Já jsem nám tím fakt mohla vyhrát zápas?! Vím, že byly dvě pálkařky dole a jednoduchým autem by skončila směna, ale, ty jo, celej zápas?! No ale zpátky k tomu luftu. V zápase na mě vlastně letěly dva takřka totožný. První jsem jednoznačně zaspala, když jsem dost hloupě očekávala, že ho bere spojka přede mnou. Za druhým (tedy tím rozhodujícím) jsem musela taky sprintovat dost dopředu, skoro jsem to i stihla, vybavuju si, že mi míček škrtnul o hranu rukavice. Zpětně jsem si vyčítala, že jsem po něm nějak neskočila, ale teď, když vím, jakou měl váhu, tak bych byla asi stejně tak moc vyklepaná, že by to dopadlo stejně.

Co tě na softu baví?
Baví mě ta všestrannost. Člověk může pálit jako bůh, ale každá směna se jednou změní a on jde do pole, kde musí umět dobře chytat, dobře házet, předvídat situaci. A taky je to jeden z mála sportů, kde nejsou znevýhodněný trpaslíci jako já.