Ve středu jsme si udělaly výlet do Kladna na další zápas Pražského přeboru žen. Opět jsme měly s sebou spoustu nováčků a opět jsme některé posty v poli obsazovaly poměrně experimentálně. Cíl byl jasný. Nabrat zkušenosti, užít si to, a potrénovat před turnajem 3. ligy, který nás o víkendu čeká. No, a že jsme zase vyhrály? To si samozřejmě užíváme!

Autor: Markéta Jindřichová

Tým Kladna známe z 3. ligy a víme, že jsou těžkým soupeřem, kterého někdy dokážeme porazit, ale někdy nás zase převálcují oni. Co od zápasu očekávala Lenka, jedna z našich kouček? „Kladno z ligy známe, ale vždy hodně záleží, v jaké sestavě se týmy sejdou. U “všednodenky“ nějak vůbec neřeším, jak by to mohlo dopadnout. Jezdím si to užít. Je to fajn relax po práci :),“ říká. Zároveň na tyto zápasy s sebou nemáme George, který se o nás stará na lize. Musíme si tedy vystačit sami. Starost o zápasy, sestavy, koučování a další věci si tedy vzaly na starost Martina, Miky a právě Lenka. „Trošku bojujeme s tím, že na zápasech George nemáme. Nestíháme hrát, koučovat, nebo třeba střídat kečra na metě při dvou outech. Ale ještě máme devět zápasů, tak to nějak vyladíme,“ věří Lenka a dodává: „Máme odehrané tři zápasy a máme tři výhry, tak by nás George určitě pochválil.“

Do zápasu jsme nastoupily dobře hned od první směny. Dařilo se nám dostávat do pole a postupně přidávat další a další důležité body. Zároveň jsme nedělaly žádné velké chyby. Dovolily jsme si tak vyzkoušet během zápasu všechny přítomné nadhazovačky, včetně jedné úplně nezkušené. „V pátek začíná 3. liga. Chtěli jsme vidět, jaké skvělé nadhazovačky v týmu máme,“ vysvětluje Lenka a současně komentuje hru našich nováčků: „Rozhodně dělají pokroky. Přijde mi, že už se jim to pěkně začíná propojovat, proč, co a jak. Nepřijde mi, že dělají nějaké velké chyby. Možná je to i tím, že jim pořád něco říkáme, radíme, vysvětlujeme. Naopak se tedy divím, že z toho všeho nejsou zmatené (když i já občas jsem) :)“. Zdeňka je jedna z našich nováčků a i ona ohodnotila svůj výkon na Kladně: „Mám radost, že se mi podařilo na Kladně odpálit a dokonce udělat jeden bod. Z toho jsem měla velkou radost. Možná se mi to povedlo, protože jsem se na začátku zápasu dozvěděla, že za každý bod si můžeme vzít v dugoutu jeden bonbón :). Naopak mi nešlo krást mety, vždy jsem jen slyšela od Marti „No Zdeni, kde jsi zase???“. To jsem si ťukala na čelo, že jsem si opět zapomněla vyběhnout s nadhozem. Každopádně jsem si zápas opravdu užila. Byla opět skvělá atmosféra a další výhra byla jen třešničkou na dortu,“ raduje se Zděňka.

Celý zápas jsme si tak ohlídaly a došly si pro krásný výsledek 12:7. Je to pro nás třetí výhra a my máme velkou radost, že jsme se do Pražského přeboru přihlásily. Další zápas nás čeká v pondělí proti Eagles. O víkendu máme ovšem nejdřív 3. ligu, tak snad nám nějaké síly zbydou i na pondělí. Držte nám palce!

Pár dalším dotazům se nevyhnula ani Zdeňka Makaloušová. Ta se k Pikes přidala na zimní přípravu a nyní si užívá první zápasy.

Proč ses rozhodla hrát soft?
Poprvé jsem si soft vyzkoušela na střední škole, kde jsme ho v létě hráli na skoro každé hodině tělocviku. Na hře se mi líbila všestrannost – běh, odpálení míče nebo čtení hry. Na “vejšce“ jsme soft už nehráli a celkem mi to chybělo. Znovu jsem se k myšlence hrát soft vrátila minulý podzim, kdy jsem zjistila, že moje kámoška Evča by ho také chtěla hrát. No a byla ruka v rukávě. Zpětně to hodnotím jako super nápad. Líbí se mi hlavně hra v týmu, protože v Pikes je tým opravdu skvělý.

Co už ses naučila?
Dá se říct, že jsem se toho naučila hodně, ale použití v praxi trochu pokulhává. Skvělé je, že se můžeme zkušených holek neustále na něco ptát a ony mají neuvěřitelnou trpělivost ve vysvětlování. Jenže pak přijde hra, člověk znervózní a dělá zbytečné chyby. Občas si připadám, jako když jdu do obchodu koupit  dvě věci a sto metrů od něj si uvědomím, že jsem jednu z nich zapomněla koupit – mám jasný úkol, ale v průběhu se mi vypaří z hlavy. Můžu ale říct, že se s každým zápasem začínám více orientovat ve hře a daří se mi občas i odpálit.

Co ti dělá velké problémy?
Jednoznačně hra v poli. U toho je potřeba se rychle zorientovat, kde je míč a kde běžec. Často se soustředím, abych míč vůbec chytla, no a pak ho mám v rukavici a musím ještě přečíst komu ho hodit. Hodně mi pomáhá, když holky před nadhozem řeknou, co hrajeme. Spojení „hrajem na jedna, dva“ mi vždy udělá radost. To hned vím, kam s tím.