Náš ženský tým připravil koronáč o vrchol sezony – závěrečný turnaj 3. ligy. I tak toho ale letošní sezona nabídla dost. I pro nováčky, kterých máme požehnaně. „Teď se nemůžu dočkat, až se rozvolní opatření,“ říká Eva Horáková, která po prvním roce stříhá metr, než začne zimní příprava.

Evo, máš představu, kolik jsi toho letos odehrála? A bylo to hodně, nebo málo?

Myslím, že v přeboru žen jsem byla kromě dvou zápasů snad na všech. V 3. lize tak na půlce a jednou na Interpoháru. Přišlo mi, že bylo těch zápasů celkem dost, řekla bych kolem 15, ale učit se v průběhu zápasu a na klasickém tréninku je rozdíl. A kdyby jich bylo ještě víc, vůbec by mi to nevadilo.

Nemrzí tě, že sezonu předčasně ukončil koronáč? A chybí ti teď softball?

Mrzí. Kvůli současné situaci jsme s holkama nemohly odehrát poslední zápas v přeboru a zároveň jsme přišly i o poslední turnaj v lize, na který jsem se mimořádně těšila. A tréninky? Nemůžu se dočkat, až se rozvolní opatření. Už aby to bylo.

Kde se vlastně vzal vlastně impuls se k nám přihlásit a jak tohle rozhodnutí plus minus po roce hodnotíš?

Po dlouhé době nic nedělání jsem si říkala, že by bylo fajn začít s nějakým kolektivním sportem a díky tomu, že už jsem softball zkoušela cca 10 let zpátky, a bavil mě, to byla jasná volba. O pražských týmech jsem upřímně nevěděla vůbec nic, takže jsem vybírala čistě podle lokality. Teď už o nich něco vím a vybrala bych si stejně.

Protože jsme nejlepší?

Přesně proto! Pikes jsou nejlepší!

A jaký je nás holčicí tým?

Holky jsou super! Fakt mě překvapilo, že jsou všechny tak v pohodě, protože víme, jak to v holčičím kolektivu chodí. Je jasné, že holky, které hrají dlouho mají nenahraditelné zkušenosti, líp se znají mezi sebou a když bude sestava složená jenom z mazáků, dopadne to líp. Proto nesmírně oceňuju, že se toho holky nebojí, nechávají nás zkoušet různé posty, celou dobu nám radí, vůbec neupřednostňují sebe před nováčky, a hlavně se na nás nezlobí, když něco poděláme. Předávají nám, co jen můžou a je to skvělý, za to velký dík.

Na kterém postu ses našla ty a jaké na sobě vidíš pokroky?

V zápasech jsem si několikrát vyzkoušela druhou a třetí metu, a taky zadní pole. Všechno má něco do sebe, ale zatím mě nejvíc baví druhá meta. Pokroky ale cítím s každým zápasem. Pokaždé odcházím s tím, že jsem si vyzkoušela něco nového nebo se něco nového naučila. Třeba na třetí metě jsem se na začátku dost bála, přestože jsem tam odehrála svůj úplně první zápas (holky měly odvahu) :D. Přišlo mi to moc blízko, bála jsem se, že to schytám míčem, ale na to jsem si poměrně rychle zvykla. Už jsem si tam pár situací zažila a začíná mě to bavit čím dál víc. Nicméně vidím zlepšení nejen v poli, ale i na pálce. A to u všech nováčků, věřím, že to mají stejně.

Co pro tebe byl vrchol, nejlepší zápas moment sezóny?

Jako absolutní top považuju Marti homerun. Nezapomenu ale na žádné vítězství, na první slajdování, ani na chvíle, kdy se očekávalo, že něco udělám a ono se to nestalo 😀.

To bylo třeba co?

Určitě bylo těch selhání hodně. Ale hned se mi vybaví situace, kdy jsem hrála druhou metu. První meta byla obsazená, pálkařka odpálila přímo přede mě, sebrala jsem míč a místo toho, abych jednoduše tečovala probíhající protihráčku, jsem se snažila přihodit míč na out na první metě. Tam ale na příhoz nikdo nečekal, míč skončil na zemi a out nebyl nikdo. Přitom to je jednoduchá situace a přesně víme, jak to máme hrát. Děsně mě to mrzelo, ale řikala jsem si, no co, chybami se člověk učí, že jo.

A mohla bych jmenovat spoustu dalších věci – špatně šlápnutá meta, nechycený míč, pozdní výběh z mety nebo situace, kdy se jiná hráčka kvůli mně obětuje v rundownu a očekává se, že poběžím ze třetí mety domů pro bod. No, stála jsem jako přikovaná na třetí metě. Naštěstí mají holky obří trpělivost 😀.

Tohle je první slajd v v softballové kariéře Evy Horákové.

Co bys jednou chtěla bys v softu něco dokázat?

Za velký úspěch pořád ještě považuju, když se mi podaří odpálit, vyběhnout včas z mety a dobře zareagovat, aniž by se mi u toho rozklepala kolena. Sen by byl dát homerun, ale o dost reálnější je vyhrát ligu. Na to s holkama určitě máme, tomu věřím 🙂.

Co teď vlastně děláš, když teď není softball?

Popravdě mě teď na tři týdny odrovnal covid, takže jsem měla pauzu úplně od všeho. Předtím jsem se ale snažila cvičit alespoň doma, podle různých videí na YouTube. To, že mi chybí pravidelný trénink pociťuju nejen fyzicky, ale i psychicky. Brzo snad budu moct najet na klasický režim v rámci těch opatření, které máme. Zacvičit si doma nebo jít běhat ven. Kromě sportu se učím na piano a kytaru, a určitě se mi ta trpělivost bude hodit i na pálce.

Co říkají tví nejbližší na tvůj nový koníček? Podporují té, zajímá je to, byli se podívat?

Asi vidí, že jsem z toho nadšená, takže se ptají pořád. Nejen rodina a kamarádi, ale i kolegové v práci. Chtějí posílat rozpisy kdy jsou kde jaké zápasy a v pár vtipných pracovních e-mailech mi přišlo i oslovení „Štiko Evko“. Pár lidí už se podívat bylo a prožívají to se mnou. Ale otázky typu „ty hraješ v poli nebo na pálce“ mě vždy pobaví a základní pravidla už jsem vysvětlovala několikrát 🙂.